Mýty o rámování obrazů: co je pravda a co ne

Při výběru rámu se pořád dokola vracejí stejné věty. Některé dávají smysl, jiné se jen tradují. Sepsali jsme čtyři nejčastější a vysvětlili, co je na nich pravdy — ať se rozhodujete podle toho, jak to opravdu funguje, ne podle zvyku.

„Rám se má hodit ke zdi a k nábytku"

Tohle je zdaleka nejrozšířenější představa a je obrácená naruby. Rám se má hodit především k obrazu, ne k pokoji. Na první pohled má být vidět, že vznikl přímo pro tohle dílo.

Nejlépe to funguje, když se v rámu objeví některá z barev, které jsou v obraze — a nemusí to být ta nejvýraznější. Často pomůže naopak barva vedlejší, které si na obraze všimnete až po chvíli. Když chcete barvu doladit ještě přesněji, použije se dvojrám: mezi obraz a hlavní rám se vloží úzká lištička v doplňkové barvě.

Interiér není potřeba úplně ignorovat — u velkých formátů se hodí vědět, kolik má obraz kolem sebe místa. Ale je to až druhé kritérium. Obraz na zdi vydrží roky, nábytek se vymění dřív.

„Nechci, aby rám obraz rušil"

Naprosto pochopitelná obava. Stojí ale obvykle na třech předpokladech, které při bližším pohledu neobstojí.

„Galerie přece používají bílé a neutrální rámy"

Používají, ale z provozního důvodu. Galerijní rám je erární — přehazuje se z díla na dílo podle toho, jaká výstava zrovna visí. Není v silách galerie vybírat ke každému obrazu vlastní kombinaci rámu a pasparty. A druhý důvod: kdyby v sále nebylo nic sjednocujícího, expozice by se rozpadla na dvacet různých světů.

Doma řešíte pravý opak. Máte jedno konkrétní dílo a čas vybrat mu rám, který mu sedne.

„Malíři svoje obrazy nerámovali"

Většinou na to neměli peníze. Barvy i plátno byly drahé, obrazy se za života autora často neprodaly a plátna se přemalovávala, aby se ušetřilo. Sláva přicházela až po smrti. Původní rám od Zrzavého jsou stlučená prkna natřená na bílo — ne proto, že by to tak chtěl, ale protože na víc nebylo.

Dnešní autoři to dělají jinak. Řada známých umělců, kterým rámujeme, s rámy vyloženě experimentuje — dávají na obraz dva i tři rámy, malují přes ně, nechávají si díla upravovat, aby k rámu seděla. Podívejte se na naše reference.

Malíři, kteří svá díla rámují, k tomu mají praktický důvod: zarámovaný obraz se prodává lépe. Zákazník ho může rovnou pověsit a autor neriskuje, že mu někdo dílo znehodnotí špatně zvoleným rámem.

„Někdo si všimne rámu dřív než obrazu"

Možná ano — a pak se stejně podívá na obraz. Rám je tam právě proto, aby dílo vypadalo dokončeně. V nejlepším případě někdo chvíli přemýšlí, jestli rám k obrazu sedí a jestli není moc velký. Celou tu dobu se ale dívá na váš obraz a zabývá se jím. O to přece jde.

Pokud rám opravdu nechcete, existují i řešení bez něj — plátno napnuté na blindrámu se dá pověsit tak, jak je, nebo použít L lištu (float rám), kde mezi dílem a rámem zůstane viditelná mezera.

„Pasparta je zbytečná, jen zdražuje"

U naprosté většiny zakázek je to naopak jedna z nejdůležitějších částí. Pasparta má tři úkoly najednou:

• Dolaďuje barevnost mezi obrazem a rámem a dává dílu vzdušnost — obraz dostane kolem sebe prostor a nepůsobí přiškrceně.
• Drží sklo mimo dílo. Bez pasparty leží sklo nebo plexi přímo na obraze. U fotografií se časem objeví skvrny, u grafik se papír může ke sklu přilepit.
• Za relativně malé peníze posune celý výsledek o úroveň výš. Ve srovnání s cenou lišty a skla je pasparta menší položka.

Zbytečná je jen u pár případů — u certifikátů a plakátů do euroklipů a u maleb na plátně, kam pasparta zpravidla nepatří. A pozor na záměnu: tenký papír přiložený v kliprámu není pasparta. Skutečná pasparta je 1,4 mm silný barevný karton s bílým, případně černým řezem. Víc v článku Vše o paspartách.

Nejlepší je nechat si rozdíl ukázat naživo — přiložit paspartu k obrazu a pak ji sundat. Rozdíl bývá překvapivě velký.

„Malý obraz musí mít malý rám"

Nemusí. I k malému dílu se může hodit masivní rám — někdy dokonce hodně masivní. Široký rám kolem drobné grafiky podtrhne, že jde o něco vzácného, a zabrání tomu, aby se obrázek na velké stěně ztratil.

Platí u toho jediné pravidlo: obraz musí mít kolem sebe dost místa, aby mohl dýchat. Toho se dosáhne buď širokou paspartou, nebo tím, že se dílu na stěně nechá větší prostor. Postupovat je potřeba citlivě — mezi „působivě" a „přeplácaně" je u malých formátů tenká hranice, a proto se to nejlíp posoudí přiložením naživo.

Jak si to ověřit

Všechny čtyři věty mají společné to, že se špatně posuzují z hlavy. Přineste obraz na kteroukoli z našich pražských prodejen, přiložíme k němu několik variant a rozdíl uvidíte za pár minut. Jak návštěva rámařství probíhá jsme popsali zvlášť — a kolik rámování stojí také.

Jak vybrat rám na obraz →