Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

sk

NOVINKY

arr319.07.2018 | Výrazné rozšíření sortimentu a rámů na míru  Konečně se nám podařilo spustit na webu nový konfigurátor rámů na obrazy – nemusíte tedy již... arr323.03.2018 | Hledáme nové posily do našeho týmu  Potřebujeme posílit administrativu, sklad a expedici zakázek, truhlárnu i rámárnu. Pokud hledáte...

KONTAKTY

DANTIK, s.r.o.
Pod Žvahovem 463/21b
Praha 5, 15400
tel: +420 251 682 118
dantik@dantik.cz
-------------------------------------------
stav objednávek | 251 682 118

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

Naše cena 150,00 Kč
Naše cena 5,00 Kč
Naše cena 4,00 Kč

Poradna » Materialy a jejich popis
Rámy a lišty

 

Rámováním si můžeme uchovat vzpomínky, rámují se přání, obrazy, ale i fotbalové dresy, zátky od vína, grafiky či dárky. Obrázek je téměř univerzálním dárkem. Zarámovanou grafikou (třebaže stála jen pár stovek) neurazíte znalce ani naprostého laika. Malíři a galeristé rámují svá díla, aby obraz prodali za lepší cenu. Rám vybraný autorem k jeho dílu (tzv. autorský rám) zase zvyšuje uměleckou hodnotu díla, protože autor umí zvolit takový rám, který se k jeho dílu hodí nejvíc. My ostatní prostě rámujeme proto, abychom si zútulnili domov nebo jiné prostředí.

Vybrat správný rám není jednoduché a často to stojí hodně času a pochybností. Důležitým pomocníkem při výběru je odborník – prodavač, který by měl umět poradit. K vašemu konečnému rozhodnutí by vás tak měly dovést doporučení prodavače a Vaše představy, požadavky a možnosti. Připadá Vám to příliš náročné? Naštěstí ve výtvarném světě neplatí žádné normy a nepsaná pravidla jsou opravdu nepsaná. Jedno ovšem platí vždy: Pokud nechcete jen „schovat díru na zdi“ čímkoliv přijatelným, dejte si na výběru rámu záležet.

 

Při výběru rámu je dobré vzít v úvahu několik ukazatelů

  • Technika díla: Jde o grafický list, fotografii černobílou/barevnou, olejomalbu na plátně/kartónu, kresbu tužkou/uhlem, nebo "jen" plakát či reprodukci? U plátna je dobré hledat lištu s vysokým falcem, aby se do něj plátno "schovalo" a při pohledu z boku nevyčnívalo.
  • Styl: Je váš obraz moderní, klasický nebo laděný do nějakého stylu (renesance, baroko, klasicismus, romantismus, secese, kubismus, funkcionalismus, abstraktní umění)? Každé z těchto období/stylů je specifické a vyžaduje jiný styl rámů.
  • Umístění v interiéru: Pokud obraz slouží jako dar, pak i vkus toho, kdo jím bude obdarován. Rám by měl částečně vycházet z barev díla a zároveň je vhodné, aby alespoň částečně zapadl do budoucího interiéru.
  • Vkus obdarovaného: Pokud chcete někomu obraz darovat, mělo by jeho vkusu odpovídat nejen dílo samotné, ale i jeho rám.
  • Finanční možnosti: Zarámování obrazu o rozměrech 30 x 40 cm lze pořídit za pár stovek, ale i za několik tisíc korun. Zlatý střed se pohybuje mezi 1000 a 1500 Kč.
  • A jeden předsudek na závěr: Není pravda, že všechny obrazy visící poblíž sebe musí být stejné velikostí, lištou i barvou pasparty. Rám musí především "sedět" k obrazu.

-dah-

Rámy podle druhu materiálu

  • Dřevěné lišty patří mezi nejprodávanější, a proto u nich můžeme spatřovat nejvíc rozdílů v kvalitě. Na rámové lišty se používá v Čechách nejčastěji dřevo borové, v zahraničí se používá nejčastěji Ajous (tropická dřevina s minimem suků).

  • Kovové rámy jsou použitelné tam, kde zákazník považuje rám za rušící element obrazu a ne jako jeho doplněk. Pokud jsou kvalitní, jsou velmi pevné a mají trvanlivé barvy. Hodí se především na fotografie a do moderních interiérů. Kovové lišty byly populární před pár lety, v současné době jejich oblíbenost stagnuje. Někteří výrobci začali kovové lišty potahovat dýhou (velmi slabou vrstvou dřeva).

  • Plastové lišty jsou už historií, dnes se s nimi setkáte snad jen u některých fotorámečků v obchodních domech. Jejich výhodou byla lehkost, omyvatelnost a především cena. Na sluníčku ale velmi rychle chátraly a ztrácely barvy.

 

Rámy podle druhu kolekce

  • Nižší třída – nejlacinější lišty, většinou jen s jednoduchými profily, hranaté nebo oblé v mnoha barvách. Barvy jsou na lišty stříkány ve vrstvách nebo je na lišty navalována fólie s nějakým designem. Tyto lišty jsou vhodné na malé obrázky, do kanceláří atd.
  • Střední třída – vyznačuje se kvalitnějším materiálem, nástřik barvy je ve více vrstvách, jsou lakovány a několikrát broušeny. Mohou být potaženy fólií a následně např. prodrásávy do spodních vrstev. Nakonec se často nanáší patina, válce s různým vzorem, do lišty vytlačuje či vypaluje ornament.

  • Exkluzivní lišty – často jsou vyráběny ručně, mohou být zlaceny pravým plátkovým zlatem nebo metálem, potahovány kovy, poleptávány kyselinou. Každá firma má své exkluzivní lišty a postup jejich výroby je pečlivě utajen.

  • Dýhované lišty – na nosné dřevo je nalepena dýha okrasné dřeviny (ořech, třešeň, oliva, eben), a to jak s léty podélně, tak napříč. Na nosnou lištu může být nalepena i itarzie (ornament složený s různých druhů a barev dřevin). Vždy se jedná o pravé dřeviny. Rozkvět těchto rámů byl zaznamenán hlavně v době Biedermeieru, kdy se používaly hlavně dřeviny jako divoká třešeň, ořech, tis a ledová bříza a povrch byl následně ošetřován šelakovou politurou. Tu v dnešní době nahradily většinou polyuretanové laky.
  • Blondely (francouzské rámy) – jsou zvláštní kategorií. Jsou vyráběné na míru přímo na obraz a mají většinou plastické ornamenty v rozích, případně i uprostřed každé strany. Byly používány hlavně v období 19. a 20. století a stylově tomuto období také vyhovují.

  • Vyřezávané rámy – jsou vyráběny ručně většinou z lipového dřeva řezbářskými dláty, povrchová úprava je provedena křídováním a posléze obvykle zlacením pravým plátkovým zlatem na lesk či mat. Tyto rámy se používaly v podstatě již od gotiky, ale jejich hlavní rozmach se odehrával v renesanci a baroku. Nazývají se také "florentýnské".

 

Pasparta na obraz

Jak se řežou pasparty ve firmě Dantik

 

Natočili jsme pro vás krátké video o tom, jak ve firmě Ramování Dantik řežeme pasparty. Jeden z nejvýkonnějších porterů v ČR, který řeže pod úhlem cca 60 stupňů vyřezává do 1,4mm kartonů tvrdokovovou žiletkou výřezy.

Pasparta – jedna z nejdůležitějších součástí rámování

Pasparta je považována za velmi důležitou součást obrazu. Za poměrně málo peněz s ní můžete pozvednout obraz o několik úrovní výš. Jsou samozřejmě obrazy, ke kterým se nehodí, velká část obrazů jí ale potřebuje.

Pasparta je sendvič tří vrstev. Prostřední jádro dává paspartě tloušťku – tlustší pasparta dodává obrazu noblesu, projeví se to samozřejmě i na ceně. Za standard se považuje pasparta o tloušťce 1,4 mm. Slabší pasparty obvykle najdete ve výrobcích obchodních domů, rámaři je používají jen výjimečně. Ze spodní strany je jádro opatřeno bílým papírem a z vrchní strany různými barvami.

Jádro paspart určuje jejich kvalitu. Dělíme ho na krémové a bílé, což se navenek projevuje jako krémový (žlutý) a bílý řez.

  • Druh paspart se žlutým řezem je vyráběn z „pasty de leno“ a podobných směsí. Jedná se o rozemletou nebo jinak upravenou dřevitou hmotu, která se následně slisuje a použije jako střední jádro pasparty. Žlutý řez je lacinější a má několik nevýhod. Dřevo obsažené v jádru obsahuje lignin, který může obraz po pár letech vážně poškodit, takže například ke starým grafikám není vhodný.

  • Druh paspart s bílým řezem je tvořený vrstveným papírem, v případě dražších paspart dokonce bavlnou. Kromě zářivě bíle barvy zde navíc nedochází k poškozování obrazu ligninem. Jediné, co může být ještě na škodu, je kyselost papíru. Nevýhodou může být i cena, která je o několik desítek % vyšší (bavíme se ale o částkách kolem 100 až 150 korun).

Kyselost paspart

u cennějších obrazů, starých fotek či grafik doporučuji si ji zjistit. Nekyselé pasparty mají pH 7,2, ale i pokud jsou lehce zásadité (pH > 7,2), není to na škodu. Pokud jsou ale kyselé, mohou obraz poškodit. Po letech se na obraze začnou dělat fleky. Možná znáte z vlastní zkušenosti fleky, které prolezou skrz papír v místě, kde je z druhé strany samolepka.

Povrch paspart

pasparty můžou být standardní v mnoha barvách, většina rámařů bude mít v nabídce mezi 50 až 100 barvami. Někteří rámaři mají ve svém vzorníku i plátěné, velurové (semišové, které dodávají obrazům noblesu, nehodí se ale všude), či jiné exklusivní pasparty. Může se jednat například o ruční pasparty.

Vložka do paspart

k některým obrazům se hodí ještě jakási vložka do pasparty, tzv. filetka. Ta zakryje bílý nebo žlutý řez pasparty a místo něj je dosazena malá lištička, která dělí paspartu od obrázku. Může se jednat o stříbrnou či zlatou linku různé šířky, některé vložky přidají obrázku hloubku, jiné jsou zase stylově podobné liště, která je použita na rám obrazu.

Muzeální pasparty

muzeální pasparty jsou kvalitnější, neměly by obsahovat lignin a být kyselé, a to jak ve svém jádru, tak v horní vrstvě. Obvykle mívají bílou či jinou nesytou barvu. Pokud se rozhodnete pro muzeální pasparty, je potřeba dbát i na další součásti rámu – nekyselý podklad, způsob uchycení obrázku pomocí upevňovacích proužků, nekyselou páskou atd.

Rozměry paspart

většina výrobců vyrábí pasparty v typizovaných rozměrech. V ČR se většinou objevují jedny z největších formátů o rozměru 80 x 120 cm. Vyrábějí se i tzv. „Jumbo formáty“, které jsou zhruba 150 x 100 cm, jsou ale jen v omezené barevnosti, většinou bílé a nebývají často skladem. Možností je i složit paspartu ze dvou, to je ale vždy vidět a velmi záleží na kvalitě rámaře, nebo použít jako podklad například foamboard (černá deska ve formátu 100 x 200 cm), na který se dá obrázek položit.

Styl uložení do pasparty a tvar výřezu:

  • Nejběžnější je vložení do výřezu, který bývá nejčastěji obdelníkový, ale může být i čtvercový, eliptický a někteří rámaři jsou schopni udělat výřez přesně dle vašeho požadavku. To je samozřejmě velmi pracné, pokud se jedná o ruční výřez, nebo je třeba ho vyříznout na drahých strojích. Proto je i cena vyšší.

  • Další možností je položení na paspartu, které se používá například u starších grafik, některých fotek či papyrusů, kde je požadavek na to, aby byl okraj papíru vidět. Ačkoliv v některých případech je položení na paspartu velmi hezké, technicky může dojít k nějakým problémům.

  • Další možností je kombinace lem + sklo + podklad či „olep“. Jde o starší techniku, která se stále méně a méně používá. Obrázek se vloží mezi sklo a podklad a celém obvodu se pomocí plátna olepí, čímž vznikne 0,5 až 1 cm široký lem, který nahradí rám. Přestože cena tohoto paspartování bývá poměrně vysoká, neboť se jedná časově náročnou techniku, většina obrázků v něm dle mého názoru vypadá levně.

 

Okraje pasparty

ať už se rozhodnete pro jakékoliv uložení obrázku, je důležité vědět, jak velké okraje pasparty budete chtít. Zde samozřejmě záleží na vašem vkusu. Pokud jsou všechny okraje stejně velké, může obraz opticky působit tak, že padá dolů. Většinou se proto doporučuje ponechat spodní okraj větší než zbylé tři. Například pro obrázek 40 x 50 cm může být horní, levý a pravý okraj pasparty někde kolem 5 cm a spodní 8 cm. Tento poměr stran vychází z tzv. zlatého řezu.

„Jako zlatý řez (latinsky sectio aurea) se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618. V umění a fotografii je pokládán za ideální proporci mezi různými délkami. Zlatý řez vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Hodnota tohoto poměru je rovna iracionálnímu číslu 1,618.

Již nejméně od renesance využívají zlatý řez umělci ve svých dílech, zejména ve formě tzv. zlatého obdélníku, ve kterém se zlatý řez vyskytuje jako poměr stran. Zlatý řez prý totiž působí esteticky příznivým dojmem.“1

 

1) citace z Wikipedia.com (http://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatý_řez )

Sklo / Plexi / či Laminace?

Sklo

Sklo se v rámařině používá od nepaměti a domnívám se, že bude používáno ještě velmi dlouho. Je poměrně levné, „rovné“ a čiré. V rámařině je považováno za standard sklo float o tlouštce 2mm. Obchodní domy používají často skla slabší, nebo například sklo válcované, které má „vlny“.

Druhy skla dle výroby

  • Tažené
  • Válcované

K taženým sklům patří např. skla matová a ledová, zrcadlové sklo, bezpečnostní sklo, determální skla, bezpečnostní a tvrzená skla. Tažené sklo způsobuje místy vlnění obrazu, proto není zrovna ideální pro rámování (float tyto vady nemá).

Příkladem válcovaných skel může být sklo s drátěnou vložkou.

Asi nejideálnějším je pro rámaře sklo, vyráběné pomocí technologie Float (plavení). Float proces je zvláštní způsob tvarování skla, kdy proud skla vstupuje do komory s roztaveným cínem, na kterém se rovnoměrně roztéká. To zaručuje bezchybnou hladkost obou jeho povrchů a rovnoměrnou tloušťku. Je to vysoce jakostní čiré, sodnovápenaté sklo s planparalelními plochami, přirozeným povrchem a nezkreslujícím průhledem.

Váha skla 1m2 v tloušťce 2mm je 5kg.

Pokud rám přesahuje rozměr 70x100cm, doporučujeme již sklo nepoužívat. Jednak z důvodu váhy a jednak z důvodu křehkosti. Pro rámování se používá nejčastěji float 2mm a to je v takovémto formátu již poměrně křehké.

Druhy skla v rámařině

  • Čiré sklo je určitě nejběžnější, mezi jeho nevýhody ale patří vysoký odlesk, velmi malý UV filtr a samozřejmě křehkost.
  • Antireflexní sklo funguje tak, že na jeho jedné straně je povrch zdrsněný, tato strana pak odráží méně odlesků. Nevýhodou ale je, že čím dál tato strana od obrázku, tím více dochází ke zkreslování a rozmazávání obrazu. To může být patrné již pokud je na obraze použita pasparta a sklo je tedy 1,4mm před obrázkem.
  • Muzeální sklo je speciálním sklem vyráběným především pro rámařinu. Je průhlednější než klasické sklo, nezkresluje barvy, některé jsou opatřené fólií proti vandalům či rozbití skla, mají UV faktor a jsou antireflexní. UV faktor považuji za zásadní v případě vážnějších obrazů, starších fotek, u grafik či tužky, kde UV záření nenávratně ničí originál. Muzeální skla jsou vyráběna napařováním některých kovů na sklo. Zároveň jsou antireflexní. To znamená, že sklo není téměř na obrázku vidět. Neleskne se. To sice u daleko lacinějšího antireflexního skla také, ale tam pokud není antireflexní sklo přímo na obrázku, dochází k jeho rozostření. Mezi špičku na trhu patří firma Schoot a skla Mirogard Plus a Mirogard Protect- to je ještě navíc nerozbitné.

Plexisklo

V poslední době se v rámařině začíná prosazovat i plexisklo. Cena plexi je přímo úměrná jeho váze (2mm stojí jednou tolik co 1 mm). Pro použití v rámech se doporučuje používat plexisklo 2mm silné určené pro rámy. Nevýhodou plexi je, že může být lehce nabito statickým nábojem, což může při špatném provedení způsobovat určité problémy. Například je potřeba zaadjustovávat obrázky velmi čistě, aby se na plexi nenalepil prach. Pokud se budeme bavit jen o kvalitních zcela rovných 2mm silných plexisklech vyráběných například v Německu, má plexisklo oproti sklu několik výhod.

  • Asi ta nejzákladnější je samozřejmě pružnost. To je vhodné z důvodu bezpečnosti například do dětských pokojů, veřejných prostor, pro použití na větších obrazech, které se častěji převážejí atd.
  • Druhá výhoda je UV filtr. Plexisklo používané v rámech má velmi vysoký UV faktor. Dá se říct, že obrázek do plexi je minimálně jednou tak chráněn než pokud bude pod obyčejným sklem. Zároveň cena plexi (plexiglass galery) je podstatně nižší než cena muzeálního skla (to je ale navíc ještě velmi antireflexní a to v jakékoliv vzdálenosti od obrazu).
  • Plexisklo rozlišujeme:

    • Čiré
    • Antireflexní – má lehce zdrsněný povrch jako antireflexní sklo. Výhodou je, že se snižují odlesky, nevýhodou je jak jsem již uvedl, že se zvyšující se vzdáleností od obrazu může dojít k rozmazávání obrazu.

Laminace

Asi bych se měl zmínit i o laminaci, ačkoliv je to poměrně dost proti mému přesvědčení. Laminace je nalepení fólie přímo na obrázek, případně i přes paspartu.

Výhody laminace:

  • Polepit obrázek strukturou plátna, zmatnit ho, případně použít velmi lesklou fólii
  • Lehká, netíží obrázek
  • Obrázek, nebo například fotografie je zafixována proti vodě a otěru

Nevýhody laminace:

  • Osobně považuji laminaci jako technické řešení a nešvar průmyslové výroby rámů, jak „lacino“ zafixovat fotku
  • Je to zcela nevratný proces, pokud se při laminaci něco pokazí, případně pokud si zákazník v budoucnu bude přát zarámovat obrázek jinak, nejde to řešit
  • Některé fólie jsou velmi silné a pokud nejsou zalaminovány odborně rovnou na nějakou silnější desku, mohou se po několika měsících na obrázku objevit bubliny- to již nelze zachránit.
Reprodukce či postery ?

Postery

Mezi typické postery bych zařadil plakáty aut, žen, kreslených postaviček, kapel, či mapy. Postery většinou bývají vytištěné na slabém papíře, ne o moc silnějším, než běžný kancelářský papír (cca 80g / m2). Velmi često mívají horší kvalitu tisku, jsou levné a prodávané stočené v roličkách jako tapety, které mají pár centimetrů.

Kromě kvality papíru a kvality tisku je problém i se stočením. Po rozmotání se velmi špatně rámují z důvodu vlnění. Je tedy často nutné je zalaminovat, nebo nalepit na nějaký rovný pevný podklad.

Ve své podstatě bych ale řekl, že pokud si někdo koupí plakát (kromě map, které se v reprodukcích moc nevyskytují), bude ho pravděpodobně mít připnutý napínáčky na zeď, v lepším případě pomoci různých držáků plakátu či euroklipů, nemá zrovna smysl je rámovat.

Reprodukce

Reprodukce jsou úplně něco jiného. Samozřejmě, že i mezi nimi najdeme ty méně kvalitní a ty lepší. Původně reprodukce měli „kopírovat“ klasické obrazy starých mistrů. Dnes ale toto slovo používáme v přeneseném významu i na velmi kvalitní fotky, moderní a abstraktní „obrazy“ atd. Ať už se jedná o jakýkoliv motiv, reprodukce mívají mnohem silnější papír (už proto, že jsou určeny pro rámování). Často se setkáváme s gramáží kolem 300 g /m2, to je již silnější než papír na běžné vizitce.

Reprodukce (polygrafie) – obvykle tištěné anebo digitalizované zobrazení originálního obrazu, fotografie “2

Některé reprodukce mohou být tištěné na plátno. U moderních fotografií můžeme vidět tisk lakem, což působí velmi „noblesně“ (můžeme si to představit například jako lesklou fotku a černé orámování kolem ní je matné).

Reprodukce se prodávají v listech, pokud je nutné je srolovat, rolují se do velkého průměru minimálně 10cm, silný papír se při stažení do menších průměrů může nenávratně poškodit. V zásadě by se ale měli převážet v deskách, nebo rovnou zarámované.

Manipulace

Ať už se jedná o postery (plakáty) nebo reprodukce, pokud má být obraz zarámován kvalitně, je velmi důležité, v jakém stavu se obraz k rámařovi dostane. Během pár chvil při přepravě totiž může dojít, a velmi často dojde, k téměř nevratnému poškození. Mezi ty nejčastější patří:

  • Srolování – do velmi malé ruličky. Jak jsem už uvedl, pokud se nejedná o poster, který je již smotán a pro rámování není nejideálnější, pokuste se ho srolovat do co největší role. Kromě toho, že se při srolování může poškodit tisk, u rámaře pak nejde reprodukce dobře rozvinout a vyzkoušet si, jak bude vypadat v různých rámech (stále se srolovává).
  • Mističky – takto nazýváme poškození především na posterech a lesklých reprodukcích. Toto poškození se stane v momentě, kdy zákazník bere obrázek do ruky a palcem na jedné straně obrázku proti ostatním prstům na druhé straně promáčkne do obrázku „mističku,“ na obrázku se vytvoří „faldík“ ve tvaru „T“, který se téměř z obrázku nedá odstranit. Řekl bych, že drobné mističky bude mít na sobě tak 70% reprodukcí, tudíž se jedná o velmi častou a nejhůře opravitelnou chybu.
  • Kapky deště – jakmile na některé lesklé reprodukce nebo plakáty dopadne kapka, může dojít k jejich poškození. Velmi náchylné jsou také vaše fotky, které jsou často tisknuty na tiskárnách. Ačkoliv ne všechny obrázky voda poškodí, určitě se vyplatí se střetu s ní vyhnout.

 

2) citace z Wikipedia.com (http://cs.wikipedia.org/wiki/Reprodukce )

Skladba rámu (muzeálního)

 

  • přední sklo které zabraňuje usedání prachu na uměleckém díle, v lepším případě sklo s UV protekci, antireflexní, nerozbitné, případně v jejich kombinací)
  • následuje pasparta, ta zabraňuje tomu aby sklo či galerijní akrylát neležel přímo na uměleckém díle (což například u fotek může být problém, časem se mohou na fotkách objevit “kroužky”)
  • Mezi paspartou a uměleckým dílem by měla být PH neutrální bariéra která (pokud se nepoužije vyloženě museální pasparta kterých je poměrně málo a jen s omezenou barevností) zabraňuje tomu, aby se lignin a kyselost obsažená v papíru pasparty nedostal na umělecké dílo, časem by to způsobilo různé fleky a nevratné barevné změny.
  • následuje umělecké dílo které by mělo být vlepeno do pasparty muzeální lepicí páskou (je PH neutrální) a to jen lehce, většinou uprostřed nahoře.
    Případně je možné dílo vložit i do fotorůžků vhodných pro uložení uměleckých děl (například od americké firmy Lineco, které mají jako jedny z mála PAT test).
  • pod obrazem by měla být další PH neutrální bariéra nebo záda z muzeálního kartonu (který je ale často velmi měkký a proto použití kombinace muzeální bariéry a pevnějšího klasického kartonů bývá minimálně u větších formátu vhodnější)
  • Dále je zadní deska obrazu, která zabraňuje vypadnutí obraz dozadu a zároveň zajišťuje, aby obraz ležel rovně a nevlnil se.
  • zadní deska je upevněna nastřelovacími rámařskými hroty které díky speciálnímu nářadí nahrazují dříve používané hřebíčky
  • celý rám je nakonec zalepený lepící páskou, která má několik funkcí,
    jedna z nich je aby se do obrazu neprášilo, další pak (to je problém spíš rámu z obchodních domů) aby se horní lišta, pokud je v ní háček, neprohýbala. U rámu od rámaře by k prohnutí dojít nemělo, jelikož rámař by vám dal dva háčky nebo by použil silnější rám, vyměnil sklo za plexi (galerijní akrylát) případně alespoň rám stáhnul vprostřed fixační páskou.

 jam (29,5,2018)

Rozdíl mezi čirým a antireflexním sklem/plexi

Čiré sklo / plexi

  • Čiré sklo/plexi je zcela průhledné, hladké, barvy na obrázku jsou živější, nezkreslené. Plexi je dokonce průhlednější než sklo, jelikož běžné sklo obsahuje železo a tudíž je lehce zbarvené do zelena (asi znáte) plexi je průhledné bez zbarvení
  • Nevýhodou je pak ale větší odlesk. Pokud je nevhodně umístěné v místnosti odráží (zrcadlí ) se v něm často například okno, nebo jiné části bytu.
  • Výhodou pak jsou přesnější barvy

Antireflexní sklo/plexi

  • antireflexní sklo/plexi má na sobě lehce zdrsněný povrch vyrobený válcováním (například sklo Glamat) nebo lépe leptáním (např Matobel).
  • Zdrsněný povrch pak snižuje odraz světla. Odlesky jsou výrazně eliminovány, přesto tam však jsou.
  • Nevýhodou je, že antireflexní sklo/plexi ubírá intenzitu barev, například černá lesklá barva bude pod antireflexním sklem šedivá. U matných, nebo ne vyloženě výrazných barev si rozdílu ani nevšimnete. Stejně tak není problém, pokud se dává na staré grafiky, které taktéž nebývají výrazné.
  • Druhou nevýhodou je, že antireflexní sklo musí ležet co nejblíže obrázku maximálně na paspartě. Jakmile se dá antireflexní sklo od obrázku dál začne ho rozmazávat.

Muzeální skla Artglass

  • Mají výhody jak z čirého, tak antireflexního plexi. Antireflexní vrstva se vyrábí napařením kovových oxidů na sklo. Je antireflexní, přitom nerozmazává obrázek a nebere mu barvy. I toto sklo můžete mít v našich rámech na míru

 Luk (13.6.2018)

Narážecí háčky do podkladu

Použitelnost háčků:

Tyto háčky nejsou vhodné pro narážení do dřeva, ale pouze do slabých desek tloušťky cca 3mm maximálně (papírová lepenka, MDF atd…)

Princip:

principem je roznýtování – háček prorazí kartón a nože se dole roztáhnou od středu, tím se háček perfektně udrží v podkladu tak, že lze vytrhnout pouze kleštěmi.

Způsob správného naražení:

  • papírový kartón položíte na ocelovou desku (ta je nutností, jinak se háček neroznýtuje správně)
  • na něj pak položíte narážecí háček.
  • Jelikož háčky mají 2 otvory a špatně by se vám do nich tlouklo kladivem naráz (zároveň by mohlo dojít k jeho otočení při prvním nárazu) je vhodnější na háček přes oba otvory položit kus železa
  • Kladivem udeříte do železa
  • Kladivo udeří do železa, to zarazí oba nože (pokud má háček 2) do podkladové lepenky. Jamile nože projedou, narazí na ocelovou desku a roztáhnou se do strany

jam (30,5,2018)

háček na obrazy (co je háček na obrazy)

Háček slouží k zavěšení obrazu na stěnu, většinou se dává na zadní stranu rámu nebo do podkladu obrazu. Podle velikosti rámu se na zadní stranu dávají dva nebo jenom jeden háček, důvodem je váha rámu. Pokud by byl v rámu jen jeden háček, mohlo by dojít u velkého (těžkého) rámu k prohnutí horní lišty, čímž by došlo ke zničení rámu. Toto riziko použitím dvou háčků odpadá. Jeden háček má výhodu - snadněji se přidělává na zeď. Kompromisem mezi dvěma háčky, které roznášejí váhu a snadným uchycením na zeď, jako v případě jednoho háčku, je varianta kdy se na obě strany rámu přidělají háčky a mezi nimi se napne lanko nebo provázek, toto řešení je však pracnější (vrtání dvou děr) a má i své nevýhody.

Další z možností jak zabránit prohnutí horní lišty v rámu je přidělání speciálního narážecího háčku do podkladu obrazu, pak totiž váhu obrazu nenese horní lišta ale zadní deska a rám je na zadní desku pouze navlečen. Tento způsob má tu výhodu, že obraz neodstává od zdi jako v případě háčků, které jsou umístěny na horní liště nebo po stranách, nicméně toto řešení nepatří mezi nejelegantnější

Další způsob zavěšení obrazů je na lankový závěsný systém (jako například ClickRail od společnosti Artiteq, který prodává firma Dantik.)

Pokud totiž věšíte obrazy na závěsný systém, je vhodnější mít dva háčky na obrazy po stranách (např. 5 až 10 cm od horní hrany rámu), pokud totiž máte háček jen jeden a věšíte obraz na lanko uprostřed, velmi pravděpodobně bude háček závěsného systému vyčnívat nad horní hranu rámu. Pokud pak bude více obrazů pod sebou budou se spodní rámy vyklánět na stranu, proto je vhodnější rámy na závěsný systém věšet na 2 háčky.

Pokud budeme dělit háčky na obrazy ještě z pohledu připevnění do rámu pak máme háčky narážecí nebo natloukací do dřeva (ty mají  hroty například 5 - 8 mm dlouhé), dále pak háčky narážecí do podkladu (ty fungují tak, že mají malé hroty které projdou skrz dvou až tří milimetrové karton, mdf nebo sololit a následně se roznýtují).

Jejich výhodou je, že jsou v podkladu (tudíž rámy neodstávají od zdi) a drží celkem pevně.

Další možností jsou háčky na hřebíčky (takzvané pilky), prodávají pod kódem H1,  jejich výhoda je možnost vyvážení obrazu. (pokud obraz nesedí na zdi rovně je možné ho posunout a na "pilce" vyvážit.  Výhodnější jsou ale háčky na šroubky (háček H2) což jsou taktéž "vyvažovací" pilky, ale k rámu se připevňují šroubkem, což je zcela jistě lepší (pevnější) než hřebíčky.

Mezi speciální háčky patří háčky nalepovací, ty jsou však vhodné pouze na malé lehké obrázky spíš bez rámu, důvodem je omezená nosnost.

Další možností jak uchytit obraz ke stěně jsou zámky na obrazy, které snižují nebo znemožňují možnost krádeže obrazu. Jsou to speciální úchytky, které navíc snižují riziko spadnutí obrazů ze zdi, díky nim je možno obraz uchytit i na šikmou stěnu. Zámky na obrazy ale nejsou v Čechách pořádně dostupné, zatím je prodává jen firma Dantik.

Za zmínku stojí ještě háčky M1 nebo M2 což jsou háčky na těžší rámy. Je to háček a zpevňovací roh rámu v jednom (ocelový úhelník opatřený háčkem a děrami na šrouby). velikost záleží podle typu rámu, kromě zpevnění rámu ze něj lze obraz i pověsit.

jam (29,5,2018)

 

Je jasné, že každý rám se lépe věší na jeden háček. Obraz tak snadno vyrovnáte, aby visel rovně. Ale pokud je rám velký, těžký nebo byla li vybrána slabá lišta v poměru k celkové velikosti obrazu, mohla by se horní lišta začít prohýbat. Pokud se s takovým případem ve výrobě setkáme, nechceme riskovat snížení kvality nebo Vaši bezpečnost a opatříme rám dvěma háčky.

Jak ale obraz se dvěma háčky vyrovnat?

  • Závěsný systém je tou nejjednodušší variantou. Pouhým přizvednutím háčku se obraz dorovná. Pro závěsný systém se nejvíce hodí háčky W-M1, W-M2, W-SUH.
  • Vyrovnávací podložky jsou protikusy k háčkům, které se přišroubují do zdi, a otáčením kroužku se jedna strana rámu přizvedne (až o 6 mm). Pro vyrovnávací protikusy k háčkům se nejvíce hodí háčky W-H2 a W-H1.

Pokud chcete věšet rámy na závěsný systém nebo vyrovnávací protikusy k háčkům, je dobré s tím počítat předem.

-dah-